Vás, rybičky z krasu, měli mně přinést
na míse zlaté,
vždyť vy mně o časech pradávných
povídáte –
zejména tady ta hrbatá,
se čtyřmi vousisky, strakatá,
třeba je drobná a malá,
pročpak spí, jak by se smála?
Vás, rybičky z krasu, měli mně podat
s nejlepším vínem,
vždyť vy mně mluvíte o světě
zcela jiném,
než je ten dnešní a nijaký –
já cítím opravdu rozpaky,
lžíci i vidličku skládám:
vždyť vy jste starší než Adam!
Vás, rybičky z krasu, měla mně upéc’
nejhezčí panna,
veselým sluncem a večery
malovaná –
kdyby se ona též smála tu,
duha by nad námi stála tu,
duha – carevna
sedmibarevná...
Vás, rybičky z krasu, v kuchyni pekla
praježibaba,
na konec vyšla z vás krmička
hrozně slabá...
Víno jsme bohům rač’ nechali,
aby se s rozkoší vysmáli
hostům, co vstávali zbledlí,
sotva kus pravěku snědli!