Je to večer, jakých málo –
lampa matným světlem bliká,
ve mně smělou hudbou kypí
zase srdce námořníka.
Zřím svou první lásku mladou,
světa kus mně otevřela –
za tebou však, moje touho,
jak by věčnost plála celá...
Druhá láska z hrobu volá,
tisíc snů ji obejímá –
s tebou však, má velká touho,
nejkrásnější ze všech dřímá!
S třetí láskou jako sokol
mužně moje touha pluje –
nad tebou však moje vášeň
jako orel poletuje –
hle, tu na mne záříš ze tmy,
až se krev má rozpěnila:
mít tě zítra ve své moci,
jachto, moje krásko bílá!