Spí v poušti lásky tvé, spí zlatonosná ruda,
a moje pole – strniska jen chudá.
Uprostřed, v kraji tvrdé kamení,
a každý kámen naše znamení
a místo hebké, kde lze někdy spat.
Spí v poušti lásky tvoje hlava se mnou.
O, vrať mi půlnoc velkým štěstím temnou!
Hrozivou touhou k smrti znaveni,
co řekli jsme si štěstím zmámeni,
to moji poušt mi nech dnes povídat!
Spí v poušti lásky tvé, spí zlatonosná ruda,
a moje pole – strniska jen chudá.
Ohníček praská a do hloubek svítí:
Vyběhni, panenko – z lesa ven!
Vyběhni, žínko má divá!
Spí v poušti lásky tvoje hlava se mnou.
O, vrať mi půlnoc velkým štěstím temnou!
Bohatou hrstí budem dneska síti,
ty krásu svou – já, co chce vroucí sen
a vzpomínka na věky živá...