Kdybys v šťastnější byl zemi,
vzplál bys pýchou nade všemi,
vil bych zřel tu jistě řadu,
plno krámů pro parádu –
proč tu všechno steskem pučí,
chudí tví jsou čím dál chudší?
Kolo skal, jež výjezd věnčí,
jaký moh’ by div být zvenčí,
v síních ze skla tančili by,
jimž se krása pestrá líbí –
proč nad tebou k nebi zdola
v noci smutný šakal volá?
Vidím zlato, jež se valí,
by ti všechno, co máš, vzali,
zříš tu jachtu, panstvo její?
Nestaví! Snad se ti smějí? –
Zaduj v mušli, mořský ďase –
tento ráj zde neprodá se!