Tři sta houslí hraje, zpívá
pod okny, že už se stmívá,
že je plno lásky všade
pro mé divé srdce mladé:
Pojďme ven! Pojďme ven!
Tři sta houslí hraje, zpívá,
že se nám už rozednívá,
že je dost už síly všude
zapřít živobytí chudé:
Pojďme ven! Pojďme ven!
Jedněch hra zvlášť rozechvívá,
když se dní a když se stmívá –
mluví prostě, mluví temně –
že je ze mne, jenom ze mne –
Pojďme ven! Pojďme ven!
Jak se všechny rozepěly,
když mé slzy uviděly!
Z dobré pýchy víra malá
všechny brány zotvírala:
Pojďme ven! Pojďme ven!