Ó, slyš zas píseň mou! To v deště tichý pád,
v němž vítr nenaříká, zpívám: Mám tě rád!
Ó, slyš zas píseň mou! A nebe vlídně šedé
kéž nad tvou hlavou dnes ti pohádku mou spřede:
Spí někde děvčátko a spí už tisíc dní,
a svět mu marně říká: Maličká, prohlédni!
Spí ruce pod hlavou a v hlavě matný sen:
Živote – bože můj – buď věčně veleben!
A zpívá vodopád, a kvítí v stráni hoří,
a vůně fialek jde dnes až nad pohoří...
Svět celý zčarován má pro vše kouzlo své,
a temným pláčem v smích se jistě neozve!
Vším přízvuk sladký chví a barvy přísvit zlatý
den snění prvý má i týden šedesátý.
Spí moje děvčátko, spí v pohádkových snech,
co listí zatím žloutne a černá po stromech.
A v deště tichý pád zní její tichý dech:
Pro velkou lásku mou mne věčně spáti nech!
Jak v deště rozhovor dnes zvoní nebe šedé!
To hlava chápe dnes, co jindy nedovede.
Vše přízvuk zvláštní má a pro toužení prosté
jak růže krvavá kdes chudý bodlák roste.