Tu píseň horoucí – o, slyš ji, slyš!
Ji zpívá potápěč nad vodou nachýlen:
Spí poklady u lesů korálných
a čekají, kdy boží spatří den.
Tu píseň mučivou – ó, slyš ji, slyš!
Ji zpívá potápěč nad hrobem schýlený:
Buď s klidem tu, kdo předčasně jsi kles’
a v plavbě zemdlel slabý rameny –
Ó, slyš tu píseň přece, tolik dojala
a tolik roztesknila, příliš pravdivá:
Mír budiž s tím, kdo nad poklady spí,
klid budiž s tím, kdo v hrob se podívá!
Můj potápěči, jedno zbylo však:
Květ ráje roste až u sama dna.
Dnes vezmi ho! A přines na světlo,
by ztichla bolest touhy záhadná.