Jak že – ty pravíš, otec Shelley
že kmotrovstvím stál básním tvým!
Ach, odpusť, brachu, téhle přízni
já nějak špatně rozumím...
Kde obrazů je oblouk smělý,
po němž bych stoupal do nebe?
Ať co chci dělám, pořád šlapu
jen na tebe a na tebe –
A potom ještě rozdíl je tu,
ač jako vlásek přetenký:
ty’s nikdy nebyl atheistou
a neměl’s nikdy myšlenky!