Kdo to na Tvém hrobě tolik
usedavě naříká?
Deset českých básníků a
půl třetího kritika.
Strach máš, že snad jejich pláčem
Vltava se rozvodní?
Zbytečně se lekáš, hochu,
jsou to lidé neškodní.
A proč mají na své tváři
zvláštní úsměv nakyslý?
Na Tvůj kumšt hle! přísahají –
nikdo naň však nemyslí.