Ben nepřivez’ si domů nic než starou harmoniku,
ač obeplul a viděl skoro celý svět –!
Kde kdo se podivnému diví námořníku,
rodiče hlavou kroutí, milá v koutku pláče,
jen Ben je klidný nějak – sestár’ na pohled...
Ben nepřivez’ si domů nic než starou harmoniku,
ač starý otec loni ledaco si přál –
na všechno zapomněl syn v krajích při rovníku,
nic matce nedones’, ni milé škeblí šňůru,
a přec do dveří vešel jak sám admirál –!
Ben nepřivez’ si domů nic než starou harmoniku,
a přece hrdě chodí celou dědinou!
Do krčmy nejde však a jen po starém zvyku
jde k strážci majáku a tam si vykládají
a šťastnější jsou spolu každou hodinou...
Ben nepřivez’ si domů nic než starou harmoniku,
a přece úsměv září jeho na líci –
v písničkách není dnes už stopy po mladíku,
muž čouhá z Bena, tak že strážce jistě
ho pozná na břehu i mezi tisíci...
Ben nepřivez’ si domů nic než starou harmoniku
a proto miluje ho tolik srdce mé!
Nač nosit dárky domů pro slovíčka díků –
svět strnul v nás a s jeho krásou v hlavě
kamkoliv na zemi a chlapi dojdeme!