Na poplach zvony rozhoupejte znovu,
jichž dlouhou dobu nekvílel již kov,
ať jejich bouře hřmí a táhle duní
ve příval nových, burcujících slov!
Řev spodních proudů letí trhlinami,
zní v temné noci stráže volání –
ctná Evropa zas přehlížela hříchy
a třeští sliby dlouhých pokání,
a v strachu dětinném své vládce počítá si,
a v strachu dětinském zas chystá muka zlá;
hřmí venku rány, zvony v poplach duní
a zpívá cvakot času kyvadla...
Ví každý dnes, že bouře v noci přijde,
že smete vše ten příval hladový,
tisíce bitev v polích schystáno je,
jež hromem k věštbám starým odpoví.