MELANCHOLIE

Za šera, za šera, za šera slyš, jak ty varhany hučí... Nějaká světice šílená touhu svou písní tou mučí –

varhany hučí a hučí... Za jitra, za jitra, za jitra slyš, jak ty varhany lkají –! Zní to, jak děcko by plakalo –

spíš? – zní to po celém kraji – slabounce po celém kraji... Večere, večere, večere, ještě ty varhany znějí?

Ještě dál hraje ta šílená, neklesly ruce už její, bezkrevné ručičky její? Půlnoc... A slyš, teď ty varhany

umlkly – opravdu mlčí –! Mrtvo – to mrtvo...! Ne, slyš jen, ó slyš – za horou zavytí vlčí – zoufalé zavytí vlčí...!