Je ti, jak zákeřná nemoc
když v lůžko tě vrhá.
Nejlepší plody života
někdo ti trhá.
Prasprostá, trpká nenávist
vzrůstá, ba zráti chce v čin,
zlolajná ústa se modlí:
Zbav nás všech zbytečných vin!
Kdybys teď stokrát tři míle šel,
neujdeš osudu svému,
pro tebe od věků, zdá se, již
ustanovenému.
Tvé štěstí? Kdo pak ví? Slaďoučké
chvíle se nezrodí.
Ve vlnách vzbouřených dokud lze,
udrž se nad lodí!
Snad někde v obzoru vlajka vlá
pro tebe záchranná,
v klid slavný pod níž pak přejde
dušička pohana.
Snad kdysi umírat budeš
ve smíru se všemi,
ktož ti tu vymodlí nebe
a hlíny kus na zemi.
Ten drobet rozvahy v bouři
za každou cenu si kup!
To je tvá pro zítřek spása
a na věčné milosti lup.