Hlas ulice. Na pravo, v levo
utíká svítilen řada.
Stojím a šeptám bláznivá slova:
Chceš mne mít ráda?
Svit v oknech. Na pravo, v levo
zraky žhnou radostí vesele.
Stojím a šeptám podivná slova:
Přátelé! Přátelé! –
Hlas ulice. Na pravo, v levo
lacino vábí lesk krámů.
Stojím a slyším laciná slova:
Necháš mne samu?
Svit v oknech. Na pravo, v levo
útulné podzimní veselí.
Stojím a slyším bezcenná slova:
Zdráv buď, můj příteli!
Hlas ulice, kterak se snížil,
kterak to náhle sjel!
Stojím a přemýšlím o strašné věci:
Šel Ježíš do pekel...
Svit v oknech, kterak to zaplál
najednou v příšerný kmit!
Stojím a myslím o bláhové věci:
Musím přec žít.
Ach, s bohem a s bohem! Vy oči dvě,
odkud ten chorobný svit?
Stojím a prosím v hrozivých slovech:
Nech mne odejít –!