Že prý’s český Verlaine, hochu,
pak Ho však též v úctě měj!
Jak to, že se vyrovnává
buržoustsky Tvůj obličej?
Kde jsou ach! ty slavné chvíle
(což by to byl pouhý sen?),
v hospodě kdy mezi námi
cele byl’s Mu podoben!
Tak si člověk někdy ctností
připraví svou porážku –
Proč jsi počal řádně žíti,
Antoníne Bernášku?