Jednou...! jako do klekání
nade mnou to zašumělo.
Jednou šla prý mimo láska,
zbylo z toho smutné čelo.
Jednou...! jako raketou to
zasyčelo z noci kolem...
Jednou byl já šťasten také,
rázem hotov se vším bolem.
Jednou...! Nač to dále přísti?
Slovo krásné jako přítel,
slovo jako lupič zrádné,
slavné jako Vykupitel!
Jednou možno líp že bude,
jako jednou hůř už bylo,
jednou snad to žití chudé
zrodí něco jako dílo...
Jednou přijde chvíle svatá,
k nebi nás až vlny zvednou!
Čím se já to těším vlastně,
živ když jsem tu jenom jednou?