Vždycky k smrti je mi teskno,
když si na tě vzpomenu –
ty’s ses nebál vyhrabovat
lidi čertům z plamenů –
z českých židů za války snad
jediný’s byl Čech a žid –
proto měla věčnost na tě
taký hlad a apetit...
Na tvém hrobě vrána hopsá
a mne týrá její skřek: –
ty jsi mrtev a nám zbyl jen
v „Tribuně“ pan Kodíček.