Kdo výše nežli sokol pluje
a výše než Bůh otec sídlí?
Kdo témě samé svaté hory
si vybrati směl za obydlí?
Toť F. X. Šalda – Jedinečný,
tam hřímá, blýská Nebeský –
a jenom někdy zapomene
i na Olymp a na blesky
a chytne zouvák, rozkřikne se...
Ach, ouvej, duše – jak je mi?
Jak od okurek sud by praskl
a „lák“ teď pršel na zemi...