Spí někde radost života prudká,
že by se nymfa zalkla jí!
Stříbrným deštěm s temného nebe
uhaslé hvězdy padají...
Oh, srdce, nelkej a netrap se déle,
starý když zachází svět!
V půlnočním tichu nová nám země
rodí se, ač jí nevidět.
Dnes nebo zítra už ozvou se sopky
podzemním hřměním a lávou svou.
Dnes nebo zítra už zazpívá moře
o našem hladu s tesknotou!
A s výkřikem vodstva promluví země
hlasem, jenž duši nám zapálí:
Veliká touha chce veliký život.
Proč lkáte, milenci zoufalí?