Vykládala žába v louži:
Já div žalem nezhynu,
není velkých vášní v světě,
není ani hrdinů!
Sekundoval k tomu vrabec
od rána až k večeru:
Kdo tu žvaní o krahujcích –
jen když já se nažeru!
Předla kočka si svou píseň
brousíc drápky na plotě:
Nejsem silná, nejsem krásná –
co mi po vší holotě?
Bzučí sršeň: Jak to jenom
lidi vůbec napadlo,
duch že zbraní může býti
lepší než mé žihadlo?
Vyložil to moudrým slípkám
sestárlý pes pensista:
Každé větší nadšení je
rozhodně věc nečistá –
jen kdyby ty velké stíny
za horama nečněly –
jaký život žili bychom,
pane bože, veselý –!
Temno... Bouře... Jak to prásklo
v němé kouty se všemi –!
Jen ty stíny jako bozi
živy chodí po zemi...