Toť měsíc síly, zemí probila se
všech barev přívalem,
a nyní slávou kypí, hřmí a duní
v zmužnělém srdci tvém.
Kam koniklec, kam sasanky se skryly –
zvěst jara lákavá?
Kol žito písní statečnou se vlní
a třešeň dozrává...
A dálky, dálky, jakým teplem vábí –
až hlava poklesá!
Jak zahrada, v níž houpají se víly,
se níží nebesa.
Kraj bohům v rukou jako prapor slávy
se chví a třepotá...
Ten prapor vem a s ním, co všechno dá ti
teď síla života –!