A směj se, směj se –! Konec světa je tu
a soud už nastává –
ve větvích buku velké slunce visí
jak vložka krvavá.
Jdu dolem – směj se! – nebe sřítilo se
a ve tmách zapadlo...
Kol šedá skála před oči mi staví
tvé lásky zrcadlo.
Ach, jenom směj se! Vím, že nepomodlíš
se u mne na hrobě.
A přece směj se! – vidím lebku svoji
i tam snít o tobě!