Hle, kterak vzkypěl život ztajený,
jak pyšná růže z něhy poupěte!
Přes noc jsem vyrost’ duší, rameny,
a večer silného mne každý najdete.
Co temná chvíle cizí rozmete,
to napraviti každý z vás mi dej!
Když duši mou dnes pranic nehněte –
je život div, já jeho čaroděj.
Hle, jak jen hoří život bezcenný!
O ráji zašlém dnes mi nesněte!
Hle, tanec závratný! Hle, tanec šílený!
Ven, krásná bestie, ven dneska z doupěte!
Co zítřek podá, dnes už vezměte,
ať zachví zemí veselý váš rej
na půdě legendou jen špatnou prokleté!
Je život div, já jeho čaroděj.
Hle, jak jen bloudím štěstím zmámený!
Zde, smysly mé, zas pána najdete?
Chce v srdce země sáhnout kořeny,
chce v chvíli vidět štěstí staleté,
jež v budoucnu bič pomsty nesplete.
Hrej, osude, svou vzpurnou píseň hrej!
A vy, mé světy shaslé – vzejděte!
Je život div, já jeho čaroděj.
Když vím, že zítřek s tebou rozkvete,
na prsou svých dnes tajemství mé hřej:
Mám duši muže, srdce dítěte.
Je život div, já jeho čaroděj.