Ó kdyby život vždy se na tě smál!
Ne! Ať tvůj smích vždy jeho rány hojí!
Když týdny nám už slavně kraloval,
ať ještě zítra vesele se rojí!
Když hlava má se zase dneska strojí
tě v celé kráse celou uvidět –
kéž srdce tvé zas v krátkém nepokoji
se zachvěje dnes pro mne – naposled!
Ó kdyby život vždy tě v náruč bral!
Ne! Právě v pláči jsi přec nejvíc mojí.
Na prsou mých kéž dlouho by tě hřál
můj plamen lásky, jíž tu neukojí
ni píseň vášně, které vše se bojí
a kterou šumí síla mladých let.
Kéž srdce tvé zas v krátkém nepokoji
se zachvěje dnes pro mne – naposled!
Ó kdyby život vždy tě miloval!
Ne! Pro ten život ruka má se zbrojí.
Kde včera večer voják stráží stál,
tam dneska vůdce stráží sám ať stojí!
A stráže duchů ať se všechny spojí
a znají heslo, znají odpověď!
Kéž srdce tvé zas v krátkém nepokoji
se zachvěje dnes pro mne – naposled!
Tvůj zdravý smích, toť kord můj dobrý v boji,
tvůj tichý pláč, toť útok v celý svět.
Kéž srdce tvé zas v krátkém nepokoji
se zachvěje dnes pro mne – naposled!