To vím, že lev jsi, dobře řval jsi,
když všichni byli potichu,
a dobře ocasem jsi mrskal,
když byli všichni na břichu –
však pověz, lve můj hustohřivý,
(to vždy mi hlavou proletí),
proč vlastně nelví nepořádek
ty trpíš ve svém doupěti?
Což před myší vždy vskutku musíš
mít bázeň skoro nezemskou?
Jak to, že Šaldu schramstneš s chutí
a šanuješ jen Jesenskou?