A já nevím, co mi pořád
při tvých věcech překáží...
že když čtu je, vždy jak byl bych
na číhané, na stráži. –
Pořád jak bych slyšel mlýnek,
v němž jen půl je života,
Teď jde správně... ale nyní
na prázdno jen hrkotá! –
Vždyť to mlynář jistě slyší –
proč neskočí na nohy?
– Vykládá teď mlečům ve dne
mapu hvězdné oblohy...