Já ve svém srdci vždy tě nesu
jak slávu svojich mladých let
a nikdy bych ti jedno slovo,
ni jedno gesto nevyčet’ –
však teď mne někdy něco mate
a nevím, jak to vyříci:
má básník patřit jenom sobě,
či také rumlu na ulici?
Jsou vichry, které tiše letí
a duši strhnou, omámí...
Však jak pak je to s fángličkami,
jak je to s jejich barvami