Kdy – ptáš se – dojdu odměny
za všecku lásku svojí?
Jediný vlídný pohled tvůj
bol mojí touhy zhojí!
Až – jak již jednou – ruku svou
položíš na mé čelo,
by do mých snů tím dotekem
svaté se štěstí schvělo.
Až – jak již jednou – svoji skráň
přitiskneš k mojí skráni,
duši mé hříchy odpustíš
ve smírném požehnání.
Pak dojdu štěstí... Ptáš se však,
kdy láska má dojde klidu?
Ach, teprve až mne zavrhneš
a zoufalost skončí mou bídu.