S časem se srdce mé sváří,
bojí se smrti a stáří –
oh, přijdou záhy tak!
Mládí a krása zhyne,
Ty dáš své srdce jiné –
co bude se mnou pak?
Z duše Ti vzpomínka zmizí,
jako dřív budu Ti cizí,
ba, musí se tak stát...
Ale já na to scestí,
kde mne dřív klamalo štěstí,
už neumím se dát.
Z všeho pak nejvíc mne raní,
žes to snad nevěděl ani,
jak velká je láska má,
myslíš, že též srdce moje
tak snadno jak na jiné boje
na Tebe zapomíná...