Všem, kteří špatni, zní můj špatný zpěv,
těm, kteří za zlé dovedou se mstíti,
těm, kterým křivda otrávila krev,
že pálí v duši celé živobytí.
Těm hrdým, jimž je bohem jejich čest,
má píseň zní a jim můj obdiv platí,
na jejich výši záštím chci se vznést
a nenávistí se jim vyrovnati.
Vždyť jenom záští rodí velký plod
ve světě tom, kde sobectví je modlou,
kde vítězí jen bídných lhářů rod
a vavřín slávy věnčí duši podlou.
Mně nevymizí křivda z paměti
a msta má býti žití mému zbraní,
ten odpouští, kdo sláb je k prokletí,
jen malomocný volí pohrdání.
Však v pomstě září lidské pravdy zjev
a v nahotě své plane lidská snaha,
a proto jí svůj hrdý světím zpěv,
v němž zloba srdce mého plane nahá.
Mé slovo hrdé kdysi skrotne snad,
až vyzní v prázdno, přeslechnuto všude,
však srdce bude věčně vzdorovat
a po zlé pomstě věčně volat bude!