Už mám tu modrou čepici,
pohleďte jak mi sluší,
na hlavu jak ji posadím,
jiný jsem, na mou duši!
Brzy mne s muzikou odvedou,
regiment náš kde leží,
tam si na naší vesnici
vzpomenu jenom stěží.
Tak už si vemte, tatíčku,
všecko, co bylo mou prací,
naposled dneska synek váš
s pluhem se z pole vrací.
Naposled češe ve stáji
ty vaše vrané koně,
zejtra už placený čeledín
musí si přijít pro ně.
Naposled pro ně nasekám
píce v těch našich lukách, –
však se vám brzy zasteskne
po těch mých pilných rukách.
Na roky tři a na dýl snad
budete o ně chudší,
na vojně teď váš synáček
jiným se věcem učí.