Přišli jsme pozdě – ah, pozdě tak
přešli jsme dráhu svoji
a lítost pro marný čas minulý
se v žárlivost krutou pojí.
Těch minulých časů každý den
mé vášnivé lásky je sokem...
a přec bylo také v srdci mém
víc nevěry každým rokem.
Dnes, kdy se mi zjevil lásky Bůh
v své velké svatosti celé,
tu do prachu klesla bytost má
a činila pokání vřelé.
Vše, Bože, víš – snad i odpouštíš,
Tvým mého dechu jest chvění –
ó smiř mne též s tím co minulo
a nedopusť rozloučení!