Tys děl, že máš mne rád?
Ó neklamal mne sluch?
Ozvěnou tisíckrát
to odvětil můj duch.
Ten všední slova zvuk
jak často zazněl tam,
a pramenem byl muk
a vždycky skrýval klam.
To býval touhy trest,
lék, v němž se skrýval jed.
Dnes totéž slovo jest –
však jiný děl je ret.
Zda pravdou je ten hlas
a věčnou spásou on?
Zda vzkřísení to čas,
či hranou zazněl zvon?