Pod okny zvučí polka,
ji hraje flašinet, –
ó darmo, milá holka,
tě hledá chmurný hled.
Kdys při té polky zvuku
jsem letěl s tebou v sál,
plam lásky ve rozpuku
nám v mladých srdcích plál.
Však tys mi zašla s očí,
když zašel masopust, –
dál svět se nudně točí
a je tak děsně pust.
Je léto a je parno,
dál hraje kolovrat –
ó je to nyní marno
na tebe vzpomínat.
Zda navrátí se jednou
zas tentýž plesů čas –
a zda mé oči shlédnou
tam také tebe zas?
Ó jak jsme při kvapíku
tak sobě žili jen –
teď hudba stichla – v mžiku
zas rána na buben –
a dál to létlo v zmatku –
ah, hořko vzpomínat,
ó ustaň kolovrátku,
ať vzpomínkám lze spát!