Před boudou velikou dav dětí chtivých stojí,
směs pestrá plakátů je vábí do vnitř cirku:
ke stěně prkenné tvář často tisknou svoji,
když někde naleznou v ni skulinu neb dirku –
ach, rády zřely by, co vidět na plakátě:
ty koně, slony, psy – athlety závodící,
a sličné jezdkyně v tom divném, pestrém šatě
a zvláště šašků sbor s tou malovanou lící.
Vnitř hudba vřeštivá hrá špatně notu skočnou,
tak vábíc diváka, jenž lístek koupit váhá.
Na zvonce znamení pak smělé divy počnou,
clown vběhne v manéži –a smích se ihned vzmáhá.
Kůň již je přiveden a jezdkyně sem vskočí
a s štolby pomocí si v pestré sedlo vsedne
a počne smělý rej, až přecházejí oči
a mnohá měšťanka na třetím místě bledne.
A clowni přiběhnou a obruče neb stuhy
ku skoku nastaví – a kráska skáče směle,
pak z vlasů vezme květ a obecenstva kruhy
svým zrakem koketním si bystře přejde celé
a důstojníkům květ do první řady hodí,
i s koněm zmizí pak za záslonami v šeru
a vzdychne k sluhovi, jenž koně ve stáj vodí:
„To není zábava – to trpký chléb je věru.“