Pro potlesk davů, které k žití jen dvé si přály věcí mít: bez péče o chléb pro dnes býti a zápasy a hry pak zřít –
pro potlesk chátry zanícený šel gladiator do areny svůj život v sázku položit. Víc byla mu ta slávy chvíle
než davů oněch všechen shon, o denní chleb a kratochvíle – to i svůj život – vše dal on, by tím své žití opil chudé,
co lidstvu vůdčím je a bude od stvoření po jeho skon. Pro potlesk davů oběť žádná zde velkou nikdy nebyla
a cesta žádná příliš zrádná ni příliš špatná, zpozdilá; jen za tou slávou každý chvátá, i kdyby činem Herostrata
se dobývati musila. Cnost místy proto kvete dneska, že potlesku pak slyší hlas a vůdci lidu dav když tleská,
rád prodá lid svůj v každý čas, an po potlesku touhou pláče tak jako ten, kdo v cirku skáče a pro potlesk tam láme vaz.
Za potlesk davů dá své štěstí i klid i zdraví, cit i čest, kdo chtěl a mohl výš se vznésti, vsak raděj v bahno dá se svést
a někde v krčmě šaška dělá, jen pochvala by pak mu zněla, jen potlesk kéž mu popřán jest. A po tomtéž se básník shání,
jenž potlesk v rýmech proklíná, i filosof, jenž v pohrdání své ruce vzdorně zatíná, dny v odříkání tklivém tráví
a ohlíží se, zda plod slávy mu již již padá do klína. Své svědomí i přesvědčení pro potlesk každý zapře hned
a naděje když více není, že jako dříve by mu květ tu, hyna oné touhy mocí smrt volá ještě ku pomoci,
jen aby zatleskal mu svět. A jako on pro potlesk davů své žití neváhá si vzít a prohnati si kulí hlavu
a effektně se usmrtit – – pro potlesk davů srdce svoje si vytrhnu a v žití boje je uvrhnu – ať tleská lid!!
Cookies on Poetry Cove