Poslední chvíle až se ke mně schýlí, ať šťastna je či ať je plna běd, ať zmírám mlád, pln nadšení a síly či omrzelý dlouhým vlekem let,
až uslyším své srdce volněj tlouci a blízko uzřím Smrti chladný stín – poslední pozdrav pošle z duše mroucí jen Tobě, matko Praho, věrný syn!
Na klíně Tvém jsem narodil se k žití, v něm zlaté štěstí dětské prožil jsem, na srdci Tvém jsem počal myslit, sníti, Tys probudila touhy v srdci mém,
z Tvých slavných stínů přišla Poesie a léky lila duše do hlubin, a proto každým dechem svojím žije jen Tobě, matko Praho, věrný syn.
Vše sílu k činům, jichž si touha žádá, a k bojům, jež se s žitím svádějí, jen z Tebe ssála moje léta mladá, jen z Tebe květ mi pučel nadějí;
za duše klid i každý zásvit blaha, za plody práce, odvahu i čin své zbožné vzdává díky Tobě, drahá, jen Tobě, matko Praho, věrný syn.
A Tys mi byla láskyplnou matkou, na jejíž ňadrech vždy jsem našel lék, jež hojila mé žaly mluvou sladkou a bludné duši přála útulek,
když opouštěl jsem marných tužeb scestí. A k Tobě chýlil hlavu tíhou vin, šel svěřit smutek svůj i svoje štěstí jen Tobě, matko Praho, věrný syn.
Ó hrdým jsem, Ty srdce naší země, že jsem Tvým synem, slavná pramáti, a ona láska teprv zhyne ve mně, až náruč smrti kdys mne zachvátí.
Kéž pak mi přáno za Tě padnout v boji – tu složiv hlavu na Tvůj svatý klín, by s požehnáním vydech duši svoji jen Tobě, matko Praho, věrný syn!
Cookies on Poetry Cove