V mém tichém příbytku, v mé malé jizbě prosté
se časem zjevují jen trojí stálí hosté.
To němá Samota vždy první u mne klepá
a za ní pomalu se vloudí Nuda slepá.
Ty se tu uhnízdí – a po nějaké chvíli
Stesk hluchý doplnit je v pěkný trojlist pílí.
Ach, těžkou zábavu mám, věřte, s těmi třemi,
když káže mlčeti mi Samoty ret němý.
A věru těžko být se slepou paní Nudou,
vždyť knihy, obrazy jsou zábavou jí chudou.
A Stesk rad neslyší, jež rozum můj mu dává,
pro časy zaniklé mi lkáti nepřestává.
Jen tato trojice, jen tito stálí hosté
se někdy zjevují v mé malé jizbě prosté.