Já, bezbožník, dnes na rtu s modlitbou
se k Tobě blížím, Bože, mocný Pane,
dnes prosím též – v mé žití chudobné
nechť milosti Tvé svaté záblesk skane.
Já nechci slávy, štěstí, pokladů
a toho, oč Tě davy denně prosí –
jen to mi dej, co zbylo po jiných,
čím zhrdat lidstvo dávno navyklo si.
Mé duši věčnou ironii dej
a posměch pro všecko, co mámí jiné,
co vábí je, nechť vidím lhostejně,
nechť zhrdám tím, čím většina jich hyne.
A smích mi dej, ó smích, jen věčný smích,
bych snadno hrál tu žití těžkou rolli –
a potom velké, silné mlčení,
bych uměl zapřít vše, co v srdci bolí.