Mé matky starý nebeklíč, to svatá byla kniha,
v níž skryto mnoho starostí a mnohá srdce tíha.
Po bábě matka měla ji – to kniha matek byla,
a byla v hoři útěchou a v strastech sílu kryla.
V ní jenom tajně čítala, kdy žal ji přemoh’ zcela
a v svaté chvíli samoty zas naděj nacházela.
A knihu tuto posvátnou před dětmi kryla svými
ji jedinou si nechala a nedělila s nimi.
Dnes vím to, proč ji skrývala před námi láska tvoje:
v ní mnohý vzdech a žal a pláč zavřely žití boje.
Tys bála se, že oživnou, že prozradí jich řada
vše, co jsi v žití trpěla pro ty, jež mělas ráda.