MÁJOVÁ.

Stuhlým smíchem bolí ret, v srdci pláče touha stará – nepřítel můj přišel zpět jako za každého jara –

přišel máj, přišel z dáli, a v mých očích to tak divně pálí. Bože, jak je krásně dnes a já sám, jak hruška v poli –

komu říci, jaký ples v srdci mám a jak tam bolí? Přišel máj, přišel z dáli, a v mých očích to tak divně pálí.

Kdo mé touhy zkrotí žár? Oh, kdo mi jej slíbá s čela? S jara štěstím marný svár vede duše osamělá,

přišel máj, přišel z dáli, a v mých očích to tak divně pálí. Malý domek v dálce znám, matička tam pláče stará,

půjdu za ní, půjdu tam, kde je sama ve snech jara a kde máj klid jí kalí... Ach ten pláč mne v očích tolik pálí.