Čert jsa s Káčou vyhnán z pekla
bloudí světa souvratí,
Káča, než by se ho zřekla,
radš se v peklo navrátí.
Lesem, skalami i lánem
přes dědiny, přes města
pádí s ďáblem Uriánem
jeho milá nevěsta.
Ale v skalisk pustém šeru
kocour zastaví ten rej.
„Kam s tou Káčou?“ – „Nevím věru!“
„Chci ji mít!“ – „Nuž, zde ji měj.“
Shodil Káču s děsným smíchem,
zmizel – zbyl tu pouze puch;
ale Káča za ženichem
na honbu se dává v luh.
Za ní letí kocour divý –
utec, Káčo rozmilá,
chytne-li tě netvor chtivý,
ukrutně bys skončila.
Za tebou však darmo běží,
darmo asi pospíchá,
tebe chytne jenom stěží,
vždyť ty honíš – ženicha.