Já kvetu jak ten vlčí mák,
tak divoce a planě,
on rozvine se rychle tak
a opadá tak ranně.
Též krásné léto odletí
v dál s jeho listem rudým
a suchá stopka v podletí
jen ční tu s plodem chudým.
Ó makovice ubohá,
kde ohnivé tvé štěstí?
Teď jenom starost přemnohá
Ti v prázdné hlavě chřestí.