Kramářova Kačena
čertovská je děva,
štípe svého kocoura,
až z něj lezou střeva,
a když byl jak zdechlina,
práskla do bot, vzteklina,
a on za ní frní,
až mu hnáty brní.
Jako fena utíká,
nafukuje rypák,
jakoby chtěl dávit již,
anž je šmaťhoun chřipák;
Kačena je jako kloc,
nedělá si z něho moc,
dává mu vždy kvinde,
ať si pojde jinde.
Ale pak ji omrzí
s kocourem ty šupy,
ufrnkne mu před nosem
do staré chalupy.
On má zase zkušenosť,
že to není mušenosť,
jako hňup tu čumí,
vztek mu v břiše šumí.