Podzimní večer v údolí
v sychravé mlze splýval,
hoch pásl krávy na poli
a práskal si a zpíval.
Ó počkej hochu, za pár let
až podzim se zas vrátí,
už nebudeš tu zahálet,
čas jinou službu dá ti.
Však dovedou tě najíti
vojenští velcí páni,
barevný kabát dají ti,
barevné lemování.
A až se domů navrátíš
z té vojny za tři leta,
tvůj domov bude cizím již
a po tvém štěstí veta.
Svět duši, srdce promění,
jím domov bude malý
a bujné tvoje hýření
tak mnohou chvíli zkalí.
V tvém srdci bude jináče,
v něm tvoje milá zhyne,
a nad kolébkou zapláče
tak mnohé děvče jiné.
A v pitce, hře a v bitkách též
noc za nocí se ztrácí,
a jednou z rána nalezneš
svou ruku slabou k práci.
A jeseně jdou stále už
a s nimi bída kletá –
ó čím to platí mladý muž
za veselá tři leta!