Tulácké srdce –
tulácký zpěv!
Nitro co tísní
vlévá se v písni
v nejasný zjev.
Sám se vás, písně,
udiven ptám:
Co vás zve k žití?
Co duše cítí,
vím jen já sám!
Prázdným jste zvukem
pro cizí sluch,
touha však nedá –
znovu se zvedá
ku zpěvu duch.
Ani snad jinak
nemůž to být;
reptám vždy znova:
Mdlejší jsou slova
čím hlubší cit!