Co není souzeno, to nevynutíš mocí,
co v srdci nevzplálo, to prosbou neprobudíš –
svých neodhaluj ran – tím darmo jen se trudíš,
chtě soucit vyloudit pro zoufalost svých nocí.
A místo soucitu spíš pohrdání vznikne,
když žebrák dotěrný se nechce hnouti s místa –
a místo soucitu hněv odvetu Ti schystá,
když srdce bolestí si také někdy vzkřikne.
Ó zmlkni raději – ať hrdost s resignací
či žal, či pokání ti uzavírá ústa,
jdi sám a tich jak zvěř, když tucha skonu vzrůstá
a v místa ukrytá se ona zhynout ztrácí.
Cit nechce poslouchat – on vládne jen a vládne
a jako požárem, co zasáhne, to zdrtí,
s ním svádíš věčný boj až do hodiny smrti
a víry vítězství přec nemůžeš mít žádné. –