Až růže rozkvetou a angrešt bude zralý,
až sněhy roztají, jež nás tu zapadaly,
až řadu koncertů zahájí sedmihlásek,
až z polí ozve se hlas vábný: „pět peněz“,
až něžný koniklec stráň ozdobí i les,
až svábí jahoda sbor dětí v houště pasek –
pak koupím ovcí pár, ač stačí-li má kapsa
a snad se zmohu pak i ovčáckého na psa
a s flétnou rozeschlou, po otcích poděděnou,
vždy půjdu ovce pást, až vzejde Hélios
jsa oděn v širák jen a v halenu a bos
a habrů koruny mi vlídný domov sklenou.
A v jiné ovzduší, antické do selanky
se zvolna přesunu – tu mluvit budu s vánky,
tu jásat s bystřinou a tu bouřiti s větry;
tlum bílých beránků pohostí vlídně step,
já budu pískat jim a jísti černý chléb
a dělat ovčí sýr – a psáti hexametry.