Sestárla v práci, seslábl jí zrak,
dnes obléká se v staromodní šaty
a po městě vždy kráčí vážně tak,
je všude známa jménem „slečna Katy“ –
co trpěla? Nač po tom dnes se ptát?
Je lidem směšna – lid se vždy chce smát.
Jen kocour šedivý ji provází,
vždy věrně k ní se tulí, ze dne ke dni
s ní v oddanosti němé přechází
zas v nové chvíle, jako dříve všední;
co světa smích, co jeho ples a spor?
Ji všecko vynahradí tento tvor.
Jdi, ženo, dál, jdi klidně smrti vstříc
tím životem, jenž věčně stejný bude,
po lidském soucitu se neptej víc,
líp zná jej kocourovo nitro chudé,
on nemůže sic cit svůj poznati,
však nemůže tě slovem přelhati.