Jak vlašťovice modrým vzduchem
tak létla ona po nivách,
vše pučelo kol jarním vzruchem
a ptáci pěli v korunách;
žeh slunka líbal kvítek sterý,
z nějž včelka ssála sladký med;
jen jeden stín v to padal šerý:
ten kocour, který za ní let.
Jen utíkej, ty dívko mladá,
snad unikneš za krátký čas,
po stínu, jenž ti v žití padá,
ti nové jitro vzejde zas,
zas vzejdou tobě dnové míru
a v duši lehne sladký cit –
ať já pak tonu v bouřném víru,
jen tobě kéž vzplá lásky klid!